Fany Dethlof, předsedkyně organizace Asyl in der Kirche,
říká v rozhovoru pro měsíčník Protestant:
Církevní azyl funguje v Německu od roku 1983, přitom však neexistuje oficiálně. Jedná se o ochranu, kterou poskytují církevní společenství uprchlíkům v akutním nebezpečí vyhoštění. (…) Sbory přebírají na období církevního azylu veškeré náklady (na posudky, právníky, obživu), děti mohou chodit do školy (jako děti všech neregulérních migrantů) a v sedmdesáti procentech případů se nám také podaří napomoci, aby tito lidé získali azyl a mohli zůstat.
Církevní azyl podporují evangelikální společenství, katolické farnosti, evangelické sbory i kláštery. Mnoho lidí chce pomáhat, přinášejí věci, renovují prostory, pomáhají doučovat děti nebo organizují jazykové kurzy.
Navíc je to spirituální zkušenost, ve které je zcela bezprostředně uchopitelný (…) výklad Bible:
Když se kurdské znásilněné ženě dostane v církevním azylu poprvé uznání a psychologické péče, je jasné, co znamená uzdravení nemocné ženy. (…)
Je jasné, co znamená: „Byl jsem cizincem a přijali jste mne“.
Dá se říci, že církevní společenství nalézají cestu k jistému prohloubení křesťanství a svým způsobem „procitají“.
Rozhovor připravil Jakub Ort
protestant.evangnet.cz/kdyz-deti-uprchliku-mohou-klidne-usinat
Tři rozhovory o církevním azylu v Německu:
s Mohamedem Gohárim, azylantem v Bonames,
Thomasem Volzem, farářem v Bonames, a s Jakubem Ortem.
Přepis pořadu Rádia Wawe.
V srpnu bylo v 293 církevních azylech německých farností, klášterů, společenství a evangelických sborů 454 lidí, z toho 95 dětí.
3. 8. 2015, kirchenasyl.de