Křesťané a migrace

 

Písmo svaté o lidech na útěku

Matouš 2, 13-14

13Když odešli, hle, anděl Hospodinův se ukázal Josefovi ve snu a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil.“
14On tedy vstal, vzal v noci dítě i jeho matku, odešel do Egypta

Matouš 25,34

42Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít,
43byl jsem na cestách, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘
44Tehdy odpovědí i oni: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?‘
45On jim odpoví: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili.‘

Matouš 22, 36-40

36„Mistře, které přikázání je v zákoně největší?“ 37On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ 38To je největší a první přikázání. 39Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ 40Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

Lukáš 9, 58

„A kdo je můj bližní?“ 30Ježíš mu odpověděl: „Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého. 31Náhodou šel tou cestou jeden kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu. 32A stejně se mu vyhnul i levita, když přišel k tomu místu a uviděl ho.

33Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl pohnut soucitem; 34přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem a obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral. 35Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: ‚Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.‘

36Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“

37Zákoník odpověděl: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“

Dne 6. 9. 2015 pronesl papež František tuto důležitou výzvu:

Drazí bratři a sestry,

Boží Milosrdenství je poznáváno prostřednictvím našich činů, jak nám to dosvědčil život bl. Matky Terezy z Kalkaty, jejíž výročí smrti jsme si včera připomněli.

Tváří v tvář tragédii desítek tisíc uprchlíků, kteří utíkají před smrtí v důsledku války či hladu a jsou na cestě k naději života, nás evangelium volá a žádá, abychom byli „bližními“ těch nejmenších a opuštěných a dali jim konkrétní naději. Nejenom slovy: „Odvahu, trpělivost!“. Křesťanská naděje bojuje umíněností toho, kdo jde k bezpečnému cíli.
Proto u příležitosti nadcházejícího Jubilea Milosrdenství obracím svou výzvu k farnostem, řeholním komunitám, klášterům a poutním místům celé Evropy, aby dali výraz konkrétnosti evangelia a přijali rodinu uprchlíků. Bude to konkrétní čin přípravy na Svatý rok Milosrdenství.
Každá farnost, každá řeholní komunita, každý klášter, každé poutní místo v Evropě přijme jednu rodinu, počínaje mojí římskou diecézí.

Obracím se ke svým bratřím, biskupům Evropy, pravým pastýřům, aby ve svých diecézích podpořili moji výzvu a připomínali, že Milosrdenství je druhým jménem Lásky: „Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali“ (Mt 25,40).
Také obě farnosti Vatikánu přijmou v těchto dnech dvě rodiny uprchlíků.“ (…)

Více http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=22360

 

Papež František  24. září 2015 před zasedáním amerického Kongresu ve Washingtonu

(…) Nesmí nás zaskočit jejich množství, spíš se na ně musíme dívat jako na osoby, vidět jejich tváře a naslouchat jejich příběhům, snažit se co nejlépe reagovat na jejich situaci. Odpovídat vždy humánně, spravedlivě a bratrsky. Musíme se vyhnout obvyklému pokušení dnešní doby: zbavit se všeho, co způsobuje nějaké problémy. Vzpomeňme si na zlaté pravidlo: „Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy ve všem jednejte s nimi; v tom je celý Zákon i Proroci.“ ( Matouš, 7:12).

Toto pravidlo nám jasně ukazuje směr. Chovejme se k ostatním se stejným zanícením a soucitem, s jakými chceme, aby se oni chovali k nám. Pojďme hledat pro druhé stejné možnosti, jaké hledáme pro sebe. Pomáhejme druhým v růstu stejně tak, jako bychom si přáli, aby ostatní pomáhali nám. Krátce řečeno, pokud chceme bezpečí, dávejme bezpečí, chceme-li život, dávejme život, pokud chceme sami dostávat příležitosti, poskytněme je i druhým. Používejme pro druhé stejnou míru, jakou chceme, aby se měřilo i nám. Zlaté pravidlo nám také připomíná naši zodpovědnost za ochranu a obranu lidského života v každé fázi jeho vývoje. (…)

Situací migrantů se již mnohokrát zabývaly i církevní instituce

Papežská rada pro pastoraci migrantů a lidí na cestách vydala v roce 2004 instrukci „Erga migrantes caritas Christi“ o Kristově lásce k migrantům. V češtině ji zveřejnila Česká biskupská konference (ČBK).

Kristova láska k migrantům

  1. Kristova láska k migrantům nás povzbuzuje (srov. 2 Kor 5,14), abychom si znovu uvědomili jejich problémy, které se již týkají celého světa. Vždyť téměř všechny země jsou dnes tak či onak konfrontovány s fenoménem migrace ve společenském, ekonomickém, politickém a náboženském životě (…), (…) poměrně často je motivován kromě ekonomických důvodů také příčinami kulturními, technickými a vědeckými. Navíc je výmluvným znamením sociální, ekonomické a demografické nerovnováhy jak na regionální, tak i na světové úrovni, která se tak stává pohnutkou k emigraci. (…)

Kristus „cizinec“ a Maria, živá ikona migrující ženy

  1. Ještě víc než bližního nazírá křesťan v cizinci tvář samotného Krista, který se narodil ve chlévě a jako cizinec utekl do Egypta; tím na sebe vzal a v sobě shrnul základní zkušenost svého národa (srov. Mt 2,13nn).

Narodil se mimo domov a měl původ v zemi mimo svou vlast (srov. Lk 2,4–7), přebýval mezi námi (srov. Jan 1,11.14) a strávil svůj veřejný život na cestách, když procházel „městy a vesnicemi“ (srov. Lk 13,22; Mt 9,35). Vstal z mrtvých a stále ještě jako cizinec a neznámý se na cestě do Emauz zjevil dvěma svým učedníkům, kteří ho poznali až při lámání chleba (srov. Lk 24,35). Křesťané tedy následují poutníka, který „nemá, kam by hlavu položil“ (Mt 8,20; Lk 9,58).

Obdobně i Pannu Marii, Ježíšovu Matku, můžeme považovat za živou ikonu migrující ženy. Přivedla svého Syna na svět daleko od domova (srov. Lk 2,1–7) a byla nucena uprchnout do Egypta (srov. Mt 2,13–14). Lidová zbožnost tedy oprávněně uctívá Marii jako Matku putující.

Církev Letnic – následování Krista

  1. Následovat Krista na druhé straně znamená jít za ním a procházet světem, protože „tady nemáme město k trvalému pobytu“ (Žid 13,14). Věřící je stále pároikos, dočasný obyvatel, je hostem, kdekoliv se nachází (srov. 1 Petr 1,1; 2,11 a Jan 17,14–16). Proto není pro křesťany místo jejich pobytu ve světě tak důležité10 a smysl pro pohostinnost je jim vrozen. (…)

Cizinci jako znamení univerzalismu

  1. Cizinci jsou také viditelným znamením a důležitou připomínkou univerzalismu, který je konstitutivním prvkem katolické církve. Jedno Izaiášovo „vidění“ ohlašuje: „I stane se v posledních dnech, že se hora Hospodinova domu bude tyčit nad vrcholy hor, (…) a budou k ní proudit všechny pronárody“ (Iz 2,2). V evangeliu to předpovídá sám Ježíš: „A přijdou od východu a od západu, od severu a od jihu a zaujmou místo u stolu v Božím království“ (Lk 13,29). A ve Zjevení svatého apoštola Jana vidíme „veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků“ (Zj 7,9). Církev je nyní na namáhavé cestě k tomuto konečnému cíli12 a množství migrantů může být předobrazem posledního setkání celého lidstva s Bohem a v Bohu.

Cesta migrantů jako povolání

  1. Cesta migrantů se tak může stát živým znamením věčného povolání, stálým podnětem k naději, která poukazuje na budoucnost mimo přítomný svět a pobízí k jeho proměně v lásce a v eschatologickém završení. Jejich osobitost se stává připomínkou letnicového bratrství, v němž jsou rozdíly sjednoceny Duchem Svatým, a láska se stává skutečnou přijetím druhého. Osudy migrantů se mohou stávat zvěstováním velikonočního tajemství, skrze které smrt a vzkříšení směřují ke stvoření nového lidstva, v němž už není otrok ani cizinec (srov. Gal 3,28).

 

Prohlášení předsedy a místopředsedy ČBK k současné situaci migrantů

V reakci na nedělní výzvu papeže Františka, kterou plně podporujeme, znovu potvrzujeme naši připravenost podílet se na pomoci lidem, kteří jsou nuceni utíkat ze svých domovů, a zapojit se do procesu integrace uprchlických rodin do české společnosti. V oblasti akutní pomoci jsme již jako církev zapojeni a na déle trvající proces integrace cizinců do české společnosti se připravujeme v rámci expertní skupiny ministerstva vnitra.

(…) Poděkování za modlitbu (…), je třeba jednat

(…) Morálním garantem ČBK pro uprchlíky z krizových oblastí byl jmenován předseda rady pro lidská práva Iustitia et Pax biskup Václav Malý. (…) Charita ČR pověřena spustit „registrační web, kde budou shromažďovány nabídky pomoci.“ (…) Důležitá je také její (=Charity) pomoc uprchlíkům, kteří se již dostali do Evropy a ČR.

(…) Žádáme farnosti a řády, aby cestou připravovaného registračního formuláře nabídly svou pomoc, kterou předem projednají  i na úrovni místních samospráv a charit.

(Od vyhlášení 24. 9. 2015 do 8. října se přihlásilo reálně 400 jednotlivců, ale i farností. Některé vyhlásily sbírku.)

Vyvarujme se příklonu k iracionálním projevům ze strany extrémistů a nenechme se opanovat strachem. Hledejme cesty pomoci uprchlíkům, ve kterých uvidíme konkrétního člověka s jeho životním příběhem. Zodpovědně zvažme dobrou vůli pomoci potřebným s přihlédnutím k dlouhodobosti a náročnosti závazku.

Také prosíme všechny křesťany, aby neustávali v modlitbách za všechny lidi, kteří v zoufalství z různých příčin opustili své domovy.

Informace bude průběžně podávat Charita ČR.

V Praze 10. září 2015

kardinál Dominik Duka, OP
předseda ČBK
Mons. Jan Graubner
místopředseda ČBK

Slovo litoměřického biskupa Mons. Jana Baxanta k pomoci uprchlíkům

Milí bratři a sestry, diecézané litoměřické diecéze,

den co den se dovídáme ve sdělovacích prostředcích o tisících uprchlíků směřujících do Evropy z oblasti středního Východu a severní Afriky. Slyšíme také o přijatých opatřeních ze strany Evropské unie i jednotlivých států a sledujeme nejrůznější názory a komentáře politiků i dalších osob. Je načase, abychom si uvědomili, jak bychom se k těmto událostem dnešních dnů měli postavit my jako křesťané.

Platí Ježíšovo slovo. Náš Pán nejednou mluví o lásce k bližnímu (např. Mt 22,39), vysvětluje, že bližní je každý člověk (Lk 10,29), dává nám v podobenství o milosrdném Samaritánovi ponaučení, že člověk jiné víry nemusí být a priori člověkem zlým, a naopak nás „pravověrné“ může snadno zahanbit (Lk 10,29-37). Avšak také nás nabádá, abychom byli opatrní jako hadi a mírní jako holubice (Mt 10,16b). Ano, silné a krajní názory nejsou na místě, ale opatrnost ano. Nicméně, posledním měřítkem zůstává láska, protože ta nikdy nezanikne ( 1 Kor 13,8). Láska je vždy a za všech okolností projevem křesťanů, protože je odpovědí na lásku, kterou nás miluje náš Pán.

V naší zemi a tedy i v naší diecézi chceme při řešení uprchlické krize spolupracovat ruku v ruce se všemi lidmi dobré vůle. Především je potřeba spolupracovat s veřejnými autoritami. Pouze ony jsou kompetentní, aby identifikovaly jednotlivé příchozí a vyloučily riziko budoucího nebezpečí. My pak máme být připraveni takto prověřeným osobám pomoci v křesťanském duchu. Nepůjde a nemělo by jít jen o pomoc institucionální. Svatý otec František od nás očekává, že bychom měli pomoci osobně, přeje si, aby každá farnost, klášter nebo poutní místo přijali jednu uprchlickou rodinu. My však můžeme udělat ještě víc a je velmi cenné, pokud nápady a nabídky pomoci přijdou zdola.

Ze srdce Vám děkuji za Vaši křesťanskou velkorysost a žehnám Vám

V Litoměřicích, 21. září 2015