Občanství vyjadřuje nejen subjektivní vztah člověka k dané zemi, ale i okruh práv, které může na státu vymáhat. Do stavu „bez státní příslušnosti“ se člověk může dostat z celé řady příčin, například v důsledku střetu zákonných norem, rozpadu původních států a vzniku nových, změny správní praxe, diskriminace, nedostatečné či neexistující registrace narozených dětí či ztráty, pozbytí nebo zřeknutí se státního občanství a pod.
Osoby bez státní příslušnosti nemohou často ani uplatňovat základní lidská práva. Mnohdy nemohou získat ani doklad totožnosti, mohou být zajišťovány, může jim být upřeno právo na vzdělání, lékařskou péči či práci.
Přestože se některé osoby bez státního občanství mohou stát uprchlíky, jde o dvě rozdílné kategorie.
Na celém světě se jedná asi o 12 milionů lidí.